A co kdyby chtěli Irové založit na Moravě keltský stát

Už je to tady zase. Arabové bojují se Židy. A obě strany mají v mediálním světě vášnivé příznivce i odpůrce. Blízkovýchodní konflikt mě provází od doby, kdy jsem začal registrovat zprávy ze světa, tedy někdy od sedmdesátých let minulého století.  

Tenkrát jsem boj vnímal pouze jako kulisu, jako jednu z dalekých válek, které se mě naštěstí netýkají.  Z té doby si pamatuji akorát hodného pana Arafata, který tam na východě bojoval za věc socialismu, proti sionistům a jejich americkým pomahačům. Přišel převrat, z hodného pana Arafata se stal hnusný terorista a z nenáviděných imperialistů stateční bojovníci za věc svobody a spravedlnosti.

A tenkrát jsem se rozhodl. Já chci zjistit, kdo je tam v té Svaté zemi hodný a kdo zlý. Mimochodem -zásadní věc, na kterou jsem při tomto studiu přišel: v té zemi, v tom místě, kde se narodil nejuctívanější muž Západního světa a odkud pocházejí tři hlavní světová náboženství, se vedlo nejvíce válek. Samozřejmě, většina ve jménu islámu, křesťanství a judaismu.  Ateista na sebe může být hrdý.

Přečetl jsem o historii blízkého východu množství textu, viděl celou řadu dokumentů. Jsem hluboce přesvědčený o tom, že dnes už základní fakta znám relativně slušně.  A věřím, že je zná spousta zastánců jedné i druhé pravdy. A stejně se neshodnou. Vždy si totiž vyberou pouze tu část, která se jim hodí k jejich názoru.

Přesto nabízím jeden interpretační pohled. Možná by nám pomohlo, kdybychom se vžili do situace, že se celá věc týká přímo nás.

A tak si představte, že by se po druhé světové válce rozhodli takoví Irové, že chtějí na území dnešní jižní Moravy svůj vlastní stát. Odkázali by se na historická fakta o osídlení Keltů okolo Brna z přelomu letopočtu a přidali trochu mytologie o zemi zaslíbené. Pár ryšavých Irů, kteří na Moravě žili před válkou, by se taky našlo. To by samozřejmě samo o sobě ke vzniku nového státu na cizím území nestačilo. Naštěstí měli tihle Irové bohaté a mocné příslušníky kmene Keltů na vlivných místech v USA a v dalších bohatých zemích. Navíc trápilo tyto velmoci trochu černého svědomí, protože v polovině devatenáctého století nechali umřít milion Irů hladem. A tak si prostě velmoci a Irové tento státní útvar uprostřed slovanského území prosadili navzdory odporu obyvatel, kteří na tomto území žili přes tisíc let.  

Jak by se asi v takovém případě zachoval příslušník slovanského kmene – takový obyvatel Šlapanic, Hodonína či Bzence?  Ano, já vím. Češi a Moravané jsou často vnímáni jako Švejkové, kteří by před odpalováním raket a sebevražednými útoky dali přednost nějaké té piškuntálii.  Nejspíše by začali veřejně místo Morany upalovat Svatého Patrika, ti odvážnější by například močili do pivních trubek v keltských pubech.  Pražská intelektuální fronta by alespoň nemusela jako v případě Pásma Gazy psát o hnusných teroristech, kteří hrozí zničením naší civilizace.

Navzdory relativně slušnému povědomí o historii blízkovýchodního konfliktu si netroufám tvrdit, kdo je tam hodný a kdo zlý. A už vůbec nechci hodnotit, kdo eskaloval současný konflikt. I ve světle výše načrtnuté fikce se však stejně nemohu zbavit dojmu, že z hlediska sledu příčin a následků je už od počátku odpor arabského obyvatelstva proti uměle a násilím vytvořenému státu Izrael vcelku pochopitelný. 

František Sovadina