Paní redaktorka Zapletalová má stejnou úroveň jako onen kritizovaný závistivec, když se jí nepříčí v oficiálním vyjádření zmiňovat jeho nepovedený rodinný život.

Děkuji Vám, pane Sovadino. Díky diskusnímu příspěvku k vašemu zahořklému článku jsem konečně pochopila, proč už se Holešovsko, ten nepostradatelný, zadarmo drahý plátek, poslední dobou nedá číst.

Nikdy bych nevěřila, že mohou být někteří lidé tak zlí, zákeřní. Ale to, co z pera "ex" novináře Holešovska F. Sovadiny v poslední době vypadlo, se nedá přehlédnout a nechat bez povšimnutí. Uráží slušné lidi, kteří dokázali spoustu skvělých věcí, kterým věnují nejen pracovní dobu, ale hlavně také svůj volný čas, zkrátka "dýchají" pro Holešov....... Pro pana F. Sovadinu mám jednu radu - co se tak raději zapojit do pořádné práce s takovou vervou jako do pomluv?!....

Reakce na články bývalého zaměstnance radnice Františka Sovadiny, které zveřejňuje na svém IDNES blogu

„…Jen já, závist, jsem věčná….“ - tak nějak to řekla v pohádce Nesmrtelná teta Jiřina Bohdalová, která zde představovala právě onu závist. Ještě horší závistí a hořkostí, bohužel, trpí člověk, který ač je schopný, tak se mu toho v životě do svých téměř padesáti let moc nepovedlo. Ať, co se týká rodinného života, tak i profesního. Takovým člověkem je právě bývalý zaměstnanec města Holešova František Sovadina, který byl v minulosti jedním z redaktorů novin Holešovsko. Pravdou totiž je, že dnes již kvalifikovaný novinář s letitými zkušenostmi, kterému benefity města Holešova umožnily v klidu vystudovat fakultu multimediálních komunikací ve Zlíně a bývalý zástupce šéfa odboru školství a kultury MěÚ Holešov, nenašel doposud od doby, kdy s ním město Holešov rozvázalo pracovní poměr, práci ve svém oboru, což je redaktorská práce. Jsou tomu již bezmála dva roky, co opustil naše řady a doposud se mu nepodařilo najít si kvalifikovanou práci ve svém oboru a tudíž, dle informací z věrohodného zdroje, pracuje jako nekvalifikovaná dělnická síla.Pravdou je také to, že jako redaktor a šéfredaktor prošel spousty redakcí různých periodik, kde má již ve většině případů „zavřené dveře“, neboť se mu tyto podařilo většinou dokonale rozložit. Takové kolegy ve svém kolektivu nemá nikdo rád. A podobně se choval i na holešovské radnici. Záhy, když se stal po úspěšném vystudování vysoké školy, zástupcem šéfa odboru, téměř převzal vládu nad ním a tak, jak bylo jeho zvykem, do všeho ryl. Všechno bylo špatně, vedoucí pracovníky radnice již v té době označoval za zloděje, přičemž si nikdy žádnou věc, kterou napadal, neověřil. Pravdou je, že tento člověk se pohádal s personálem tiskárny, která městu Holešovsko tiskne, s vedením radnice a z cesty se mu pro jeho velmi prudkou povahu často klidili i jeho nejbližší kolegové. Navíc nové vedení radnice nastavilo jiný systém a distribuci tohoto periodika, které se st

Vážený pane Sovadino. I když se snažím být tolerantní a spoustu svých názorů si nechávám pro sebe, Váš poslední článek na blogu Idnes nejde neokomentovat. Vy neurážíte pouze vedení města, ale bohužel i své bývalé kolegy. Asi jsem v době bujarých večírků pracovala na jiném úřadě, asi jsem alkoholik a ani o tom nevím, asi jsem úplný exot, protože jsem při nástupu na pozici referenta prošla výběrovým řízením, i když jsem v Holešově neznala vůbec nikoho. I když některé Vaše informace pravděpodobně pravdivé jsou, dost je jich nepravdivých a ty škodí nám obyčejným úředníkům. Vím, že spravedlnost není a nikdy nebyla, tak třeba i právě proto by mám bylo lépe, kdybychom si všichni přečetli Čtyři dohody ... Jedna z nich je velmi prostá: neškodit slovem.